Karel Hermann-Otavský












            ******************************************************************************************

            *
            ******************************************************************************************
            Prof. JUDr. Karel Hermann-Otavský (1866–1939)


            právník a první rektor Univerzity Karlovy po vzniku Československé republiky



            Narodil se 2. května 1866 v Kostelci nad Černými lesy. Po gymnaziálních studiích se rozhod
            práv na pražské Právnické fakultě a právním vědám i justiční praxi zůstal věrný po celý sv

            se věnoval zejména obchodnímu právu, z něhož se také roku 1892 habilitoval. O pět let pozd
            mimořádným a v roce 1904 řádným profesorem. Téhož roku se rovněž stal děkanem pražské Práv


            Vrchol jeho akademické kariéry přišel v roce 1918, kdy byl 21. září zvolen rektorem České 
            Ferdinandovy. V této funkci se stal přímým aktérem přelomových okamžiků vzniku novodobého 

            státu a měl možnost řídit první kroky pražského vysokého učení v nových poměrech. Již den 
            samostatné Československé republiky společně s akademickým senátem České univerzity přivít
            Československa a postuloval nutnost založit nové univerzitní instituce v Brně a ve slovens

            republiky. Současně ohlásil zrušení dřívějšího usnesení senátu z 31. srpna 1915 o vyloučen
            Tomáše Garrigue Masaryka z postu univerzitního profesora. Po příjezdu prezidenta Masaryka 
            12. ledna 1919 navštívil společně s děkany jednotlivých fakult a získal od něj souhlas, že

            univerzita nést prezidentovo jméno. O několik dní později, 29. ledna 1919, také proběhla v
            G. Masaryka rektorská instalace prof. Karla Hermann-Otavského.


            Po skončení svého funkčního období (1919) zastával prof. Karel Hermann-Otavský jeden rok f
            a v letech 1922–1923 se stal podruhé děkanem Právnické fakulty. V tomto druhém funkčním ob
            zasloužil o realizaci výstavby nové budovy právnické fakulty. Mnoho energie věnoval přípra

            právníků a soudců, stejně jako vědecké činnosti. Vedle problémů obchodního práva se zabýva
            duševního vlastnictví či pojištění. Vypracoval také osnovy zákonů o nákladní smlouvě, o au
            a proti nekalé soutěži. Od roku 1922 stál v čele Jednoty českých právníků (1922–1937) a re

            časopis Právník. Zemřel 4. září 1939, tedy jen několik dní po vypuknutí Druhé světové válk