Insigniáda ****************************************************************************************** * Insigniáda ****************************************************************************************** Historické kořeny sporu Spor mezi českou a německou částí pražské univerzity, který vešel do povědomí pod názvem „ představuje vyvrcholení dlouhodobého národnostního napětí uvnitř pražské akademické obce. sahá hluboko do 19. století a úzce se váže k rozdělení původní Karlo-Ferdinandovy univerzi na německou a českou část. Němečtí akademici pohlíželi na českou část jako na nově utvořen a nárokovali si pro sebe právo vystupovat jako zástupci původního vysokého učení, založené českým a římským králem Karlem IV. Po vzniku Československé republiky se poměry rychle změ Již 1. listopadu 1918 vydal Národní výbor nařízení, podle něhož měly být klíče od univerzi odevzdány rektorovi České univerzity. Legislativně nový stav upravil zákon č. 135/1920 Sb. O poměru pražských universit, jenž byl přijat 19. února 1920 a podle svého předkladatele, a profesora Františka Mareše, získal populární označení lex Mareš. Podle jeho znění se měl rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou tak, že za pokračovatelku pův učení byla prohlášena česká část, jež získala nový název Univerzita Karlova. O jménu pro n univerzitu se mělo rozhodnout později. Byla označována jako „Německá univerzita v Praze“, pak byla přejmenována na „Deutsche Karls-Universität“. Univerzitní insignie Zákon předával do výlučného vlastnictví Univerzity Karlovy všechny odznaky, symboly a arch vysokého učení, a to včetně komplexu Karolina, archivu a registratury. Německá část se vša zákona v plnosti podvolit a mnoho předmětů si ponechala, zejména univerzitní insignie. Po od vydání zákona dokonce akademický senát Německé univerzity oficiálně požádal českosloven o úpravu zákona v tom smyslu, že pokračovatelkou Karlem založeného vysokého učení je i něm však odmítnut. Změnu přinesl až nástup nového rektora Univerzity Karlovy, prof. Karla Domi smýšlející a nacionálně orientovaný rektor vystoupil s pevným požadavkem, aby došlo k plné zákona. Dne 13. února 1934 potvrdil oprávněnost požadavků krajský civilní soud a o něco po nejvyšší. 14. února došlo k tzv. intabulaci, tj. zapsání budov Karolina do pozemkových kni Univerzity Karlovy. Ani tehdy se však nehodlala německá univerzita podřídit. V atmosféře narůstajícího česko-německého napětí se ve sporu začali stále výrazněji angažo Na podporu požadavků vedení Univerzity Karlovy vystoupil pravicový Svaz československého s naopak levicově smýšlející studenti, shromáždění kolem Jednoty nemajetných a pokrokových s rektora Domina a další aktéry insigniády z rozdmýchávání nacionálních vášní a fašizace spo Došlo k prvním násilným střetnutím, např. 17. května 1934 při schůzi v Histologickém (dnes ústavu, kterou svolal Svaz československého studentstva a již narušili levicoví studenti. různým politickým zájmům však nebylo pochyb o tom, že většina českých studentů podporovala vedení Univerzity Karlovy. Výnosem ze dne 20. listopadu 1934 nařídil ministr školství a ná prof. Jan Krčmář předání univerzitních insignií. To vyvolalo mezi německými studenty velké protesty. Německá univerzita se podřídila a insignie a pečetidlo předala ministru Krčmářov novému rektorovi Josefu Drachovskému, nepokoje ale neustaly. Německá univerzita protestova stávka německých studentů, kteří však nebyli nijak jednotní. Vzájemné střetávání levicově nacionálně vyhraněných studentů dokonce vyústilo v pátek 23. listopadu ve vzájemné napaden Násilí v areálu Karolina Násilí vyvrcholilo v sobotu 24. listopadu, kdy se asi dvě stovky českých krajně pravicovýc pokusily obsadit budovu rektorátu Německé univerzity v areálu Karolina na dnešním Ovocném se jim vniknout do některých místností, záhy se ale střetli s německými studenty. Rvačky u zásah policie a personálu univerzity, násilí se ale přelilo do okolních ulic. Útoky pravic nacionalistických studentů směřovaly zejména proti německým a židovským obchodům, stejně j levicovým institucím. Výtržnostem se nevyhnulo sídlo sociální demokracie v Lidovém domě či divadlo. Větším škodám zabránila policie, která např. chránila Německé divadlo, ale nepoko i v následujících dnech, byť bylo několik osob zatčeno a fungoval zákaz shromažďování. V p listopadu oznámil na shromáždění studentů v aule Právnické fakulty tehdejší prorektor Kare Německá univerzita konečně vydala požadované insignie. Vzápětí vypukly vítězné oslavy naci byly opět doprovázeny výtržnostmi a střety s německými a levicovými studenty. Vzedmuté nac obou stranách se pokusila národní pravice využít v následných volbách, kdy se nacionalisté Národní sjednocení, ale očekávaný úspěch se nedostavil – získali pouhých 17 mandátů (jední stal i bývalý rektor Karel Domin). Reakce veřejnosti Boje o insignie nalezly velký ohlas u veřejnosti. Postup vedení Univerzity Karlovy i krajn odsoudilo mnoho politických i kulturních osobností, zejména levicového smýšlení. Od nacion ražení se v Manifestu českých a slovenských spisovatelů distancoval i Karel Čapek, Ivan Ol Nezval či Josef Hora. Řada jiných akademiků a umělců se však za požadavky univerzity posta zvaném Slovo k československému národu (podepsali ho mj. Josef Svatopluk Machar, Karel Čer Medek). Insigniáda se také projevila ve studentských organizacích, kde se prosadily levico 1936 ovládl vedení celostátního Ústředního svazu studentstva nově ustavený Demokratický bl spojily všechny skupiny odmítající nacionální pravici, vedení pražského svazu si však náro Listopadové nepokoje využil i německý nacionalismus, který na nich dokumentoval potlačován práv v Československu. Velké protičeské studentské demonstrace proběhly ve Vídni, Berlíně své pražské kolegy podpořili studenti ve všech německých univerzitních městech. Insigniáda přispěla k další polarizaci tehdejší československé společnosti a nenávratně zhoršila vzta německou univerzitní obcí.